
Návrat ke starým kořenům??
9. listopadu 2009 v 10:51 | Dark Butterfly | Jaa
Anketa
A já se Vás ptám: "Chcete, abych obnovila původní podstatu blogu anebo půjdeme dál, vstříc novým zítřkům?" ( v případě poslební možnosti bych vás prosila o tip na případné změny, které by jste tu rádi uvítali - prosím do komentářů)
| Hlasuji pro původní blog... |
| Hlasuji pro původní blog, ale chce to změnu... |
| Líbí se mi současný stav blogu... |
| Vstříc novým zítřkům... |
Komentáře
Já nevím, jak mám hlasovat, cítím, že to je tvoje věc a ti, kdo tě mají rádi za tebou přijdou.
změna je život a já věřím, že některé změny byly vážně prospěšné, u jiných to ukáže až čas... ale důležité je, jak se cítíš ty...
přeju ti, abys brzy našla nějaké místo, protože dneska to bez peněz vážně nejde...
To záleží jen na tobě, mě tvůj blog vyhovuje ať je jakýkoliv ;)
Já vím, že to záleží hlavně na mě, ale já už mám strach z dalších voleb... Strach, že zase něco podělám. Že už zase budu tápat slepě kolem sebe a nevědomky všechno ničit... Potřebuju se konečně postavit před zrcadlo a s čistým svědomím říct, že jsem to zase já. A že vím, kdo jsem.
[5]: S tím ti pomůže málokdo, obávám se, že tady to platí dvojnásob...
Nicméně neboj se rozhodnutí a rozhoduj sama, vždy je to lepší, i když se to podělá - zpátky ni krok.
[6]: Vim... A taky vim, ze nic neni tak cerny, jak se z pocatku zda, ale kolik uz jsem odeslala zivotopisu, kolik jsem toho uz obesla, vsechny ty pohovory a nic... Kde ma taky holka chvilku po skole sehnat praxi??
[7]: To asi bude těžké. Přiznávám, že si to ani nedovedu představit. Asi jsem opravdu zhýčkaný blbeček...
Neblbni:) Každej je něčím zhýčkaný... A každej je rád, když má nějakou jistotu:) Když ví, že je schopnej pracovat a vydělávat si, osamostatní se a jde si svou vlastní cestou... Dokáže, že k něčemu je. Já bych pracovala, až bych brečela...
Doteď jsem si nedokázala představit, jaký to vlastně je - nemít co dělat. Člověk je pak daleko unavenější než po třináctihodinové směně - a že vím, jak to chutná:)
Seriózně - mě už jde i trochu na nervy, že nemám ani ponětí, jak to všechno funguje mimo mou bublinu pokřivené reality. Ke všemu sem přišel jako slepý k houslím - práce, školy, holky... Prakticky jsem se nikdy nemusel snažit a všechno mi vyšlo, to není normální. Samozřejmě, je to pohodlné a dalo by se tomu říkat i štěstí, ale o to víc se člověk bojí případného pádu do absolutního neznáma.
Jo, to je na tom nejhorší... :(
Já například věřím tomu, že každý kousek štěstí je vykoupen i kouskem bolesti - prostě za všechno se platí... Ale o to víc si pak vážím těch pomíjivých okamžiků štěstí...
Ale hlavu vzhůru - ještě nikdy nebylo tak zle, aby nebylo ještě hůř - a zatím se vždycky všechno zvládlo, vždyť hlavní je to, že máme okolo sebe lidi, kterým na nás záleží a na které se můžeme spolehnout, takže máme pro koho žít, máme své sny a cíle a ty nám nikdo nevezme :)
Jasný, ale vydrží maximálně do dalšího: "Děkujeme za vaši nabídku a čas, ale bohužel dostatečně nevyhovujete našim požadavkům. Nashledanou."
Kterej debil vymyslel takovej škvár a klišé??

Ahoj Míšo, třeba se to ještě změní, třeba se to s tím dotyčným srovná a asi je dobrý, že ses dostala z domu. Když to doma neklape, tak to stojí taky za prd. Přeji, abys našla brzy nějakou práci a aby se v ní aspoň dalo vydržet.