Duben 2009

A dalsi krasna...

23. dubna 2009 v 13:49 | Misa |  Music
Si rikam, kdy uz me konecne prestane
bavit vam tu cpat dalsi a dalsi pisnicky...xD
No...xD Casem uvidime....

Takze tentokrat tu mam neco od Epicy, kterou jinak az na nekolik "vyvolenych" pisnicek nemusim... Sice to nechapu, protoze Simone je uchvatna zpevacka, ale neco mi na jejich tvorbe nesedi... Ale to uz zase odbocuju...xD Takze preju prijemny poslech...xDD




***

(Jinak bohuzel mi trosku blbne klavesnice a nejde prepnout na ceskou, takze nefunguje diakritika...)

Strach

6. dubna 2009 v 22:55 | Míša |  Spisovatelskej koutek
Mlha se valila v nízkých chomáčích, podobných husté, mléčně bílé vatě. Pomalu, ale s hrozivou jistotou zakrývala pěšinu, po které zvolna kráčela zahalená postava. Jako rubáš ji od hlavy až k patě halil dlouhý, černý plášť, avšak podle chůze se dalo snadno rozpoznat, že jde o ženu. Nejistě kráčela pěšinou dál, zatímco se co chvíli kradmo ohlížela do stínů za sebou, jakoby se něčeho bála...

Strach. Jak ten dokáže změnit i tu nejodvážnější duši. A nakonec ji dostane až na kolena, až na dno prázdnoty, pokud není dost silná. Co všechno dokáže, pokud se v nás živí dostatečně dlouho... Umí životy ničit, ale i zachraňovat... Ale jak od sebe oba druhy strachu rozpoznat?
Nicméně strach, který pociťovala ona neznámá, patřil spíše k těm, které nás ničí. Které nás pomalu, zlehýnka pohltí a studí na hrudi jako led...

Postava se znenadání zastavila a zaposlouchala do temné noci. Všechno se zdálo být v pořádku, les zel prázdnotou a tichem, jen mlha stačila pohltit celou pěšinu, kde již téměř nebylo vidět ani na krok... A pak v dáli zaslechla křik... Mezi stromy začaly probleskovat vzdálené plameny pochodní, ale ona na nic nečekala a s neobvyklou obratností se rozeběhla dál po skryté pěšině...
Nedbala větviček, které ji rozdíraly obličej i ruce, ani trnů, rvoucích na cáry její skvostný plášť. Zoufale se snažila dostat co možná nejdál od svých pronásledovatelů... Uniknout před osudem, který pro ni přichystali... Marně.

A přitom to dřív vypadalo jinak. Tak kde udělala chybu? Nikde. Jediným důvodem byla její odlišnost. Odlišnost, která v té době znamenala jediné - dříve či později neodvratnou zkázu... Jak časté byly tenkrát hony na čarodějnice... Hony na kohokoli zvláštního a jedinečného. Nesmyslné mrhání lidskými životy, strach a neustálá úzkost z toho, že možná právě vy budete příště na řadě. Strach...