Březen 2009

Někde v čase

30. března 2009 v 16:47 | Míša |  Spisovatelskej koutek
No... Tak jsem se rozhodla, že se těch mých posledních pár řádků pokusím trochu rozvést... Pokusím se z toho ještě něco vytvořit, ale pořád nějak nevím... Hodně jsem váhala, jestli to sem nakonec přidat nebo ne... Když ono je to těžký... Člověk by psal a psal... až do skonání světa... A pak se nemůže soustředit, protože má hlavu plnou něčeho (a hlavně někoho) jinýho a to pak už tak dobře nejde...xD
Ježiš, já se vám tu pořád za něco omlouvám... Už je to asi trapný, že jo..xD


***


Někde v čase

Stála pod mohutnými hradbami kdysi vznešeného a nedobytného města. Vítr si pohrával s jejími tmavými vlasy, které v dlouhých kadeřích splývaly na ramena a pak až k lopatkám... Přesto však na něj nedbala a dál pozorovala blížící se západ slunce. Obloha se zlatavě leskla, když ohnivě rudá koule pozvolna klesala až tam někam za obzor.

Nehnutě jako socha tam stála dál i dlouho po tom, co obloha potemněla. Zvolna vyšel měsíc a začaly se rozsvěcet hvězdy. Blik... Blik... Jedna po druhé. Jako vzdálené lampiony... Nebo svatojánské mušky. Byly jich tisíce... Tisíce a přesto budily zdání jedné jediné. Té, co zářila jen a jen pro ni. Pro matně ozářenou tvář plnou zamyšlení...

A pak tichem zazněl hluboký, zvučný hlas. Přicházel jakoby z dáli a prostupoval vším okolo. Jakoby se zastavil čas... Vítr utichl, a i šumění blízké vody se zmírnilo. Příroda naslouchala...

"Roztouženě hledíc k obzoru
pod nebes klenbou s tisíci hvězd...
Kráčejí mlčky - mlčky bok po boku
a s přáním druhého na rukou nést..."

Odmlčela se a ze rtů jí mimoděk unikl povzdech... Příroda se počala znovu probouzet, stromy šuměly v mírném vánku a ona opět mlčky stála a vychutnávala atmosféru okamžiku.


A stála tam i dlouho po tom, s hlavou k zemi skloněnou...


...xD

27. března 2009 v 18:27 | Míša |  Jaa

Roztouženě hledíc k obzoru
pod nebes klenbou s tisíci hvězd....
Kráčejí mlčky - mlčky bok po boku
a s přáním druhého na rukou nést....



Jejda... Tak před půl rokem by mě fakticky nenapadlo, že budu někdy psát sem na blog takhle... No, časy se asi mění... A snad i k lepšímu...xD To se ještě uvidí...xDD Tak se zatím mějte, duše moje... Budu se snažit blog stíhat, ale za nic neručím...xD Mějte se a přeju krásnej víkend...

vaše dokonale zmatená
Míša

Svět se zbláznil.... a my s ním...!!!

24. března 2009 v 1:48 | Míša |  Jaa
Ach jo...;)

Tak tahle věta pro mě znamená a ještě dlouho znamenat bude opravdu hooooooooodně moc...;)

Přeberte si to, jak chcete...
Mě se to vysvětlovat nechce...xDDD


***


Kamelot: The Haunting

21. března 2009 v 17:09 | Míša |  Music
Já si prostě nemohla pomoct...xD

Takže sem přikládám další písničku...
Tentokrát od Kamelotu...xDD


Tahle je prostě úžasná...;)
(stejně jako Roy Khan se Simone Simons...)


Na těch pár minut...

18. března 2009 v 20:29 | Míša |  Jaa
Znáte ten pocit,
jakoby jste se ocitli v pohádce?
V té neskutečně krásné iluzi?

Přesně to zažívám každé ráno při cestě do školy...xD Vidíte dobře - opravdu jsem napsala při cestě do školy...

Každé ráno totiž sejdu z našich městských hradeb, posadím se na lavičku a nechám se unášet fantazií... Je čtvrt na pět, nikde nepotkáte ani človíčka, jen ptáci zpívají... A město září pouličním osvětlením. S trochou štěstí pak není zataženo a tak mohu pozorovat hvězdy...
Je to právě těch deset minut s ranní dávkou nikotinu, kdy jsem sama sebou... Ve svém vlastním snovém světě... Ve své soukromé pohádce, kdy se zastaví čas a všechny starosti se rozplynou a přestanou na chvíli existovat. Mých deset minut snění a přemítání o životě.

Už se z toho stal jakýsi ranní rituál, bez kterého nemůžu být. Ale nejde tu o kouření...

Jde o ten pocit svobody a volnosti, kdy je možné cokoliv.
Kdy je všechno dovoleno...
A svět je hned o něco krásnější...


Křik černých poslů

16. března 2009 v 17:02 | Míša |  Spisovatelskej koutek
Smráká se a v dáli zní
křik vran, křik černých poslů.
A při čekání na ortel smí
ještě naposledy vzhlédnout.

Dříve s hlavou vztyčenou,
dnes pokorně a zlehka jen
čekat na ortel, na rozsudek
až přijde další,
bezútěšný nový den...


Svědomí

15. března 2009 v 21:10 | Míša |  Spisovatelskej koutek
Brutal - mělas pravdu - já to už nemohla vydržet...xD

Jinak pro ostatní...
Trochu jsem si zavzpomínala a vrátila se do doby mích 15ti let... No... Asi bych to nevrátila..:( Nevim... Byla to divná doba...;)

***
Sedím na posteli a přemítám o životě. O všem - a přesto o ničem. O svých rozhodnutích, chování, jednání. Je snad pravda, co mi dneska vmetli do očí? Že se o nic nezajímám a na všechno a všechny kašlu?

Hej!
Zpozorním. Nějaký hlas. Rozhlížím se kolem. Ale nikde nikdo. A znovu:
Hej!
Neodbytný hlas v mé hlavě. Asi už blázním. Ne fakt. Už by bylo na čase...

hlas: Hej! No tak!
já: Co je?
hlas: Díváš se?
Cože? Na co? Nebo na koho? Vždyť jsem tu úplně sama.

já: Dívám (zalžu tedy).
hlas: A vidíš?
Bože! Co to pořád mele?

já: No nevidim...
hlas: Tak vidíš. Lež má krátké nohy, tak už víckrát nelži. Slibuješ?
já: Slibuju. Co jsi zač?
hlas: Ále... Nikdo. - Posloucháš?
Už zase? Ten hlas mě začíná čím dál tím víc štvát. Dobře tedy...

já: Poslouchám.
hlas: A slyšíš?
já: Neslyším. Neslyším a nevnímám. Už dlouho. Nic kolem sebe. Až teď jsi tady ty...
hlas: A to ti přijde v pořádku? Nezdá se ti to divný?
já: Proč?
hlas: Uzavíráš se do sebe a pak čekáš, že se s tebou budou všichni bavit a jásat nad tím, když s nimi jednou za čas promluvíš. Prober se, holka. Žij!
já: Když já nevím...
hlas: Co nevíš?
já: Prostě nevím. A mám strach...
hlas: Prosím tě z čeho? Ze života? Z lidí?
já: Ze všeho kolem. Ale z lidí asi nejvíc. Už mi fakt dost ublížili.
A ubližujou pořád dál...

hlas: No tak to hoď za hlavu. Nebudeš tu přece sedět jako nějaká fňukna! Chovej se trochu dospěle. Už nejsi malé děcko!
já: A kdo vůbec jsi, že mě soudíš a říkáš, co mám a nemám dělat?
hlas: Já jsem ty. Tvoje lepší část. Tvé svědomí...

***

Někdy je umírání těžké... a hrozně bolí...

15. března 2009 v 14:38 | Míša (Dark Butterfly) |  Jaa
Je konec... Konec. Naposledy s námahou zatřepotá křídly... Ani letět už nemůže. Jen s uvědoměním blížícího se konce s lítostí vzpomíná na uplynulý půlrok. Umírá... Ale neumírá se jí lehko... Má strach... Strach z konce, který by měl být vysvobozením... Poslední záchvěv křídel ve smrtelných křečích. Zemřela. Tiše - a sama...



Dark Butterfly už není... Zmizela - vlastně ne tak docela - dál bude žít ve vzpomínkách tohoto blogu. V mích vzpomínkách...

A teď jsem tady JÁ - konec všech přezdívek a prapodivných osloveních.. Pryč s anonymitou, i když mi to trhá srdce... Už je na cáry... Ale dobře mi tak - je konec, ale život jde dál. A já jsem Míša. Jsem vše, co po Dark Butterfly zbylo... Moc toho není, ale budiž... Začnu znovu psát, možná se vrátím i k rozepsaným Kaméliím... nevím.

Jenže já si musím ujasnit, co v tuto chvíli chci nejvíc a zařídit se podle toho. Uklízím po letech to svinstvo na duši, co mi jedině zbylo... A nestačím zírat, kolik se toho v poslední době stalo... No... Alespoň nebudu mít v nejbližší době čas na obvyklé přemítání typu "coby - kdyby"... To nemá smysl...


Vaše životem a vším utrápená
Padlá....

Maturitní ples 4.TB SŠZa Litomyšl

11. března 2009 v 23:26 | Dark Butterfly |  O ničem
Předem bych se hlavně chtěla omluvit, že sem nějakou dobu nebudu moci psát, ani nebudu obcházet spřátelené blogy...:( Matura se nezadržitelně blíží a já ve škole naprosto ve všem plavu... A to doslova. Takhle to dopadá, když se člověk celej rok fláká a najednou si uvědomí, kolik toho nestíhá, co všechno mu chybí a za měsíc aby maturoval. A to do toho radši nepočítám absenci, které mám požehnaně... Díky za pochopení;)


Takže, abychom se k tomu vůbec dostali ;) V pátek jsme konečně měli maturiťák. Musím uznat, že přes všechen počáteční zmatek a nezdary se povedl a pořádně jsem si večer užila.. Jen kdyby nebyly menší mezery v hudbě... Tím myslím ten hip hop, co jsme měli jako jedno z předtančení a nakonec hlavně diskárny, co dokola pouštěli... Ale dalo se to přežít...;) Takže vám sem přikládám i nějaké ty fotešky, abyste byli v obraze. Bohužel lepší nemám..xD

Tenhle článek je zároveň posledním tak na dobu 14-ti dnů, takže se s vámi zatím loučím... Vrátím se, co nejdříve to půjde..xDD

Ahoooooooooooooj!!!

Focení po šerpování - mě na téhle fotce naštěští není vidět
(to by musel být focený z druhé strany;)

ehm..;)

...blázinec při půlnočním zašlapování šerp;)
(snad se mi ji jednou podaří vyžehlit..)

***