Nedávno se mi totiž dostala do rukou jedna pozoruhodná kniha... Kniha s názvem Návraty... Kniha, pojednávající o reinkarnaci. Prostě mně dokonale uchvátila a já v tu chvíli nemohla říct tomu milému mnichovi NE. A tak jsem ji koupila...
Ne, že bych udělala chybu, to ne - jen mě to nutí k zamyšlení.. Nutí mě zeptat se: Je vůbec reinkarnace možná? Je možné zemřít a znovu se zrodit? Získat novou podstatu?
Pokud se na to podívám z pohledu náboženství, většina se shoduje na tom, že ano. Že je to možné... Hinduisté a budhisté chápou reinkarnaci jako nekonečný koloběh života a smrti, judaisté ji naproti tomu přijímají jako Boží trest, kdy je duše navrácena zpět na svět, do nového těla, aby se napravila a zdokonalila...
Ale co moderní věda? Jak se to shoduje s její teorií, když tento proces nelze zachytit smysly ani přístroji? Co na to říká věda, která existenci duše jako nehmotné podstaty nevědomí vylučuje?
Možná vám to přijde směšné, ale i já na znovuzrození věřím... Ano, věřím v reinkarnaci. Proč si to nepřiznat? Je v tom jakási útěcha, že vždycky mohu žít jinak a líp.
Aneb jak napsal Jack London:
"Můj život nezačal ani narozením, ani početím. Vyrůstal jsem a rozvíjel jsem se po nesčetná tisíciletí... Všechna má dřívější já ve mně promlouvají svými hlasy, ozvěnami, výzvami... A také se nesčetněkrát ještě znovu narodím."


Ono ani nevadí, že reinkarnace nemůže být zaznamenána přístroji, jako to, že by to odporovalo základnímu zákonu zachování energie... Ale dosti fyziky! Podobné myšlenky se s lidským rodem táhnou jako nudle Baruščiny sliznice, proto ani já nejsem zásadně proti - je to otázka na diskusi (jak by řekla Lukas).