Leden 2009

Téma dne: Vodní dýmky

30. ledna 2009 v 16:10 | Dark Butterfly |  Co mě zajímá...
Budou to už dva roky, co jsem objevila kouzlo vodních dýmek... Ten pocit, když vdechujete příjemně chladivý sladký kouř je naprosto nepřekonatelnej;)
Tehdy jsme s holkama zkoušeli všemi možnými i nemožnými způsoby obejít internátní řád;) Ne vždy zrovna úspěšně... A v kouření vodní dýmky jsme našli příležitost, jak trávit čas společně - pohromadě, ale bez dohadování...
Dýmka pro nás představovala jakési východisko z toho všeho kolem nás. Z všudypřítomného stereotypu. Teď si ale říkám, jaká to byla blbost - vždyť všechno, co se opakuje postupem času podléhá stereotypu - ať chceme, či ne... Ale pro nás dýmka představovala synonymum lehkosti a svobody. Sedávali jsme do kruhu, k tomu čaj, kandované ovoce, nějaké oříšky a hlavně klidná hudba a svíčky. Vyvolávalo to hodně imtimní, tajuplnou atmosféru. Opojná vůně otevírala srdce nás všech... Co všechno se dalo probrat? Co všechno jsme dokázali říct v tom kruhu pravdy??
Postupem času nás ubývalo... Počet se zaokrouhlil na čtyři nejvěrnější;) Postupně jsme se tak zdokonalili v taktice maskování, že na nás vychovatelky ani jednou nepřišly - a to jsme jim kouřili dýmku takřka přímo před nosem...;)
No, byly to pěkný časy, ale je to už dávno - nebo se to alespoň tak dávno zdá - a já jsem se za tu dobu změnila.. Ne - my všichni jsme se změnili. Přesto mě vodní dýmky nepřestanou nikdy fascinovat - je v nich kus mé minulosti a to také není málo..;)

Dost nostalgie a laciných historek;) Mám tady pár řádků navíc - něco k historii a zvykům kouření vodních dýmek a způsobu přípravy...


Vodní dýmka (nebo také nargill, nargíl, nargíle, šíša):
Jedná se o záležitost jednoho či více kuřáků, předávajících si šlauch, kterým z dýmky nasávají kouř, čímž vzniká atmosféra, která vnáší do kruhu kuřáků jakoby přátelství, otevřenost a neuvěřitelnou pohodu.
Jedním z důležitých faktů je rozdíl, mezi posezení s přáteli u vodní dýmky a posezení u kávy a cigaret. Např. výhodou oproti cigaretám je, že u vodní dýmky nekouříte skrze papírky, díky kterým se dostává do vás dehet.
Další podstatný rozdíl hraje obsah nikotinu!
Cigareta obsahuje cca 0,1 až 2 mg nikotinu. Pokud do korunky dáme arabský tabák, můžeme očekávat, že je to cca 0,03 nikotinu. A nyní si spočítejte, kolik cigaret, po nadrobení, se cca vejde do korunky? Dočetla jsem se, že asi tak 20 kusů, což je až 40 mg nikotinu.

Historie:

Původní myšlenka vodní dýmky pochází z Indie. V té době tělo dýmky nahrazovala kokosová skořápka. Propracovanější dýmka pochází cca z 15. století z Indie. A na počátku 17. století byla známa po celém blízkém východě a tvořila velkou součást života tamnějších obyvatel.Nejdříve v dýmce měli zálibu pouze muži, ale později se k nim přidaly i ženy. Vodní dýmka tak odstartovala novou kulturu, která přetrvala po mnoho let až do současnosti. Vodní dýmky se staly samozřejmou součástí tureckých kaváren, hotelů ... tržišť a přes dlouhá staletí si uchovávaly svůj typický vzhled. Účel vodní dýmky spočíval v odreagování se od všedních dnů, posezení s přáteli při hrách, čtení a i v práci. Do dnes vám dýmku nabídnou ve společenských místnostech, ale i na tržnicích a barech.


Části vodní dýmky (základní):
1) váza (nádoba), do které se vlévá studená voda, led, někdy jsou používané i jiné tekutiny (mléko)
2) šlauch - správně řečeno šlahoun a nebo také hadice
3) tělo - kterému se říká taktéž správně srdce, což je kovová část dýmky, eventuelně doplněna dnes buď umělou hmotou, kamenem, dřevem a dalšími materiály
4) korunka - nebo také se říká kotel, či méně zným je název hagar, do nějž vkládáme tabá



Návod na přípravu:

1) Protože je to vodní dýmka, tak použijeme vodu, kterou nalijeme do nádoby a to tak, aby po umíštění střední části s trubicí voda dosahovala 2 - 5 cm nad spodní okraj této trubice. Zasuneme střední část vodní dýmky, neboli srdce do nádoby, musí to samozřejmě dobře těsnit, pro zatěsnění můžeme použít např. gumové těsnění. Spoj nenásilným kroucením dobře utáhneme.
2) Položíme kovový záchytný talířek, nebo se také říká popelník (zachycuje např. popel z uhlíku), ale nemusíte, záleží na vás, každopádně doporučuji.
3) Pak nasaďte na srdce hlavici a následně pomocí gumového těsnění zasuňte šlauch. Nyní by jste měli vyzkoušet, zda všechny spoje dobře těsní. Na hlavici vodní dýmky položte ruku a natáhněte ústy vzduch ze šlauchu, jako by jste kouřili. Pokud ucítíte pod rukou tah a ve vodě se vám vytvoří bublinky, pak si můžete pogratulovat, vodárnu jste si úspěšně poskládali, pokud ne, tak pořádně překontrolujte všechny spoje a také ventilek, protože vám do vodnice proniká vzduch, což není dobré.
4) Vyberte si tabák podle chuti .. tabák natrhejte na menší kousky a vložte do kotle, hlavice nesmí být přeplněná, ani napěchovaná, jinak by dýmka špatně táhla, jedna porce by měla vyjít na 7-10g, což je asi tak 0,5 cm pod okraj.
5) Pak budete potřebovat alobal, který si rozřežte na čtverečky, (dnes k dostání i sítka, nebo jsou k prodeji i přímo vytvořené alobaly na hagar) lepší jsou dvě až tři vrstvy, má za účel horní krytí tabáku a také tolik nepálí dymku, ale lze kouřit i bez něj. Překryjte tedy hlavici alobalem a připevněte, aby dobře těsnil, pak udělejte nejlépe ostrým předmětem (např. špendlíkem) otvory. Němělo by jich být hodně, ani málo, je to věc, na kterou přijdete sami, až si budete vodárnu chystat po několikáté .. co je pro vás nejlepší.
6) No a nyní přichází to nejdůležitější ... zapálení dýmky. Vemte uhlík do kleštiček tak, aby jste si byli jistí, že vám nevypadne a zapalte jej na okraji, pokud máte samozapalovací uhlíky, začne vám jiskřit, pak můžete pomoci vnitřnímu rozhoření tak, že na něj budete foukat. Pokud nemáte samozapalovací, tak je uhlík třeba dát na nějakou rozžhavenou plotnu, do krbu, či do ohniště. Jakmile bude váš uhlík celý žhnout, položte jej na alobal kotle...Můžete začít tahat.

Tady si dovolím menší ponámku - pokud máte rychozápalné uhlíky, nezapalujte je v místnosti a pokud ano, tak jedině u otevřeného okna - poté, co začne uhlík jiskřit, začne se z něj i silně kouřit. A to zrovna moc nevoní;) Dejte na mne - vím o čem mluvím (uhlík je připraven, jakmile přestane kouřit)...;)

No dobře - bylo to trošku delší, ale jsou tu uvedeny pouze informace nezbytné, informace, které byste měli (pokud jste začátečníci) vědět...

Zdroj informací:
Zdroje obrázků:


Kapitola první

27. ledna 2009 v 21:41 | Dark Butterfly |  Kamelie
Seděla na zemi na polštářích a meditovala. Vzduch byl prosycen vůní tabáku vodních dýmek, vůní melasy. Byl sladký a příjemně těžký... Čas jakoby neplynul, když líně vtahovala kouř do sebe a vnímala ho jako chladivé pohlazení. S každým vydechnutím pak mizely starosti, jakoby nikdy nebyly...
V oněch vzácných okamžicích si připadala neuvěřitelně lehká, svobodná... nic nebylo důležitější než pocit, který v ní vyvolával omamný tabák... Připadala si lehce i navzdory tomu, že se jí mírně točila hlava a ruce a nohy pomalu příjemně těžkly... Kouř uspával...
Byly to chvíle, kdy si připadala víc svá, než kdy jindy, chvíle opojného klidu...

"Jsi doma?!" ozvalo se náhle z předsíně... A bylo po klidu... Bylo po snění. Sakra, přeslechla cinkot klíčů. Bylo příliš pozdě na to, zkusit dýmku schovat...
Mamka se vrátila dřív? Co tu dělá? divila se, ale to už se do pokoje vpotácela její matka, obtěžkaná nákupem. I přes svůj pokročilý věk, jak dřív se smíchem říkávala, vypadala pořád skvěle... Úzkostlivě o sebe dbala.. krémy, makeup, pudr a spousta dalších zbytečností, jak by řekl táta. Skoro to až hraničilo s přeháněním...

"No Lucko...!" rozkřikla se na ni, když uviděla tu nádheru na zemi. Čajová souprava, kandované ovoce, poházené polštáře - to všechno by přežila, ale to svinstvo...
"Kolikrát ti mám říkat, ať si TO chodíš hulit někam jinam. Dost na tom, že ti to vůbec toleruju, ale domů mi to tahat nebudeš!!"
Lucka se mimoděk ušklíbla... Nebyl to přímo úsměv jako takový - spíš takové cukání v koutcích. Zase ta samá scéna - už jí připadala jako ohraná deska. ořád dokola. Opakovat a už nepřestat. Absurdní. Směšné.. Matce ale to pousmání neuniklo...

"- Au!" Lucka se chytila za tvář, která se rychle barvila doruda. Nebylo to poprvé, co jí dala facku. Poslední dobou se přistihla, že se to opakuje čím dál tím častěji. Tedy ne, že by se tvářila zdrceně - takovou radost by matce neudělala... Nasadila tedy výraz plný vzdoru a opovržení. Ať si to přebere, jak chce!
"To stačí, slečinko! Smát se mi do očí nebudeš. A zítra ani an krok z domu... Je to jasný?!"
"Hm..." zabručela Lucka v odpověď. Na víc se nezmohla, ale dál matku propalovala pohledem... a byly by jí šlehaly blesky z očí, kdyby to pomohlo...

Nechápala ji. Nechápala matku, že se tak změnila... A nebývalo to tak. Dřív byla samý smích a radost, ale co se s tátou rozvedli, šlo to s rodinnou idylkou z kopce. Do háje! Ještě, že měla ségru. Na ni se mohla spolehnout. Jedině na ni a na sebe.. Před časem sem patřil i táta, ale pak poznala, jak hluboce se v něm zklamala. Taťka trpěl utkvělou představou, že na něj s Mirkou kašlou... Že ho vnímají jako toho špatnýho, jak se jim to snažili vnutit babička s dědou... A to značně komplikovalo situaci... Už jim nevěřil...
Lucka často vzpomínala na to, jak žili dřív... Na období dětství, na období bez starostí a zbytečných hádek...
Jenže nemělo smysl utápět se v minulosti a ignorovat skutečnost, že musít začít znovu... A tentokrát se nedá, tentokrát ne!

A tehdy ta jediná facka rozhodla, když brečela v pokoji do polštářů a doufala, že ji takhle matka nikdy neuvidí. To ponížení by nesnesla...
Umínila si však, že už si od matky nenechá diktovat, jak se má a nemá chovat a s kým se má stýkat...

Začalo období vzpoury...

Nová povídka..!

27. ledna 2009 v 21:03 | Dark Butterfly |  Kamelie

Na vědomost se dává, že začínám psát povídku na pokračování...

Bude se jmenovat Kamelie, ale proč se tak jmenuje, ani o čem vlastně bude, to Vám tentokrát neprozradím, nechte se překvapit;)) Tedy ne že bych to měla rozmyšlený až tak do detailů...

Ale znáte to... Vymyslím si příběh a než ho dokončím, převrátím děj stokrát naruby.. To radši nechát věci tak, jak jsou. Příběh se alespoň bude nějak vyvíjet...;)

Střípky štěstí

25. ledna 2009 v 23:20 | Dark Butterfly |  Jaa
Po dlouhé době si připadám jako všichni ostatní... Snad že ze mně spadl ten pocit tíhy... a samoty.

Celý víkend jsem byla u táty a poprvé jsem měla pocit, že tam patřím. Ani mi nevadilo, že už nemám svůj pokoj (ten dostal můj nastávající "brácha") a že musím přespávat, tak říkajíc, kde se dá - tudíž u babičky o patro výš... Konečně jsem totiž strávila víkend ve společnosti někoho, kdo mě chápe, rozumí mi... a jen neodsuzuje. Celé hodiny jsme kecali, střídavě jsme koukali na parodie - střídavě duněl pokojem metal... a já byla konečně zase šťastná...

Poslední dobou jsem se totiž přistihla,že upadám do stereotypu a netečnosti, že mě už skoro nic nedokáže rozesmát - tedy ne, že bych se musela přímo dusit smíchy jako v posledních dvou dnech;) a jsem ráda, ž to není pravda... Konečně se to někomu podařilo... - a je super mít bráchu...;))

Já vím, že tu plácám samé nesmysly a že si asi říkáte, koho to zajímá.... Ale já to musela napsat... Musela jsem se svěřit. Připadám si jako malá praštěná puberťačka, ale to je mi teď upřímně jedno - hlavně, že jsem šťastná a tuhle náladu si rozhodně nehodlám nikým zkazit...

Vaše Dark Butterfly


S doteky křídel motýlů...

21. ledna 2009 v 20:23 | Dark Butterfly |  Obrázky a jiná umění
Moje úchylka - zase motýlci;))

Obdivuju je pro jejich nespoutanost a svobodu.. Závidím jim křehounká křídla... Už z toho cvokatím... a jestli ne, tak brzo začnu;)

Každopádně jsem odněkud splašila pár kouzelných obrázků - dobře, tak kecám - samozřejmě, že vím, odkud - a zdroj uvádím (nemám ráda krádeže)...






Má oblíbená...;)

19. ledna 2009 v 16:49 | Chantal Kreviazuk |  Music



by Chantal Kreviazuk (Feels Like Home)


Cokoliv

19. ledna 2009 v 16:46 | Dark Butterfly |  Spisovatelskej koutek
Lidičky... je to tady...
Mám totální depku z nedostatku inspirace:(
A přitom bych tolik chtěla psát...



Vyšlo slunce a první paprsky ozářily její pobledlou tvář. Probudila se a zprudka posadila... Rozhlédla se kolem, ale nic nepoznávala, jen v hlavě jí třeštilo, když se zoufale snažila vzpomenout na předchozí večer.
No jistě - moc pila... Šampaňské jí stouplo do hlavy... a pak už nic. Temno. Černá díra.. Mohlo se stát cokoliv, napadlo ji, když nad tím tak uvažovala. Cokoliv. Tisíce možností a jen jedna byla pravdivá...
"Neblbni!" krotila svou fantazii.
"Prostě jsi se opila a usnula na pláži. Jak jednoduché... Konec. Tečka." Kéž by to byla pravda. Ale to ona netušila. Když vstávala z jemného písku, točily se jí myšlenky už pouze kolem toho, jakou výmluvu předloží doma tentokrát... A to se ještě neviděla v zrcdle...


Chuť žít...

18. ledna 2009 v 15:17 | Dark Butterfly |  Spisovatelskej koutek
Těhlech pár řádků jsem dneska sesmolila v rychlosti... a se zoufalstvím;) Nastalo totiž druhé kolo SONT u P€ŤULKy a já mám v hlavě naprosto vymeteno... Proto tedy prosím o trochu trpělivosti, mohlo to být lepší...

Dark Butterfly


Byla šťastná... Nevěděla jsem proč, jen jsem ji tiše pozorovala a přemítala o životě, o lásce... a samozřejmě také o štěstí...
O takovém, jaké prožívala ona. Tváře jí zrůžověly a ústa se roztáhla do kouzelného úsměvu. Ale největší změnu prodělali její oči - tolik lásky jsem v nich dlouho neviděla...
Byla šťastná a svou náladou brzy nakazila všechny okolo sebe. I mne. Nevěděla jsem proč... Nechápala to... ale musela jsem se smát s ní. Nepopsatelný pocit... nádherný. Jakoby se ze světa vytratila všechna zloba a zbylo pouze čisté štěstí...
Co záleželo na tom, co se stalo předtím... kdysi.. dávno? Dávno před tím? Zůstal ve mně pouze tento okamžik, okamžik, který hřál u srdce a nutil k úsměvu. Okamžik štěstí, který mi vrátil chuť žít. A štěstí, které musím předat dál...


zdroj obrázku: P€ŤULK&

Melancholie dnešního světa...

16. ledna 2009 v 14:53 | Dark Butterfly |  O ničem

Dojímá mě směšnost dnešního světa... a všude tolik melancholie.

Lidé se tak často za něčím ženou, jdou si za svými cíly hlava nehlava a přitom si nenajdou čas zastavit se a rozhlédnout se kolem sebe, nenadchne je ta pomíjivost okamžiku... ani si neuvědomí, jak svým jednáním někdy druhým ubližujou.
A stačí se vlastně jen umět pořádně dívat, cítit svět kolem, ten život. Cítit ho a ne jen spěšně proplout a zahodit všechny jeho krásy a možnosti, které nám dává... Zmůžou se pouze na to, aby si postěžovali, jak je život krutej a přitom si za to můžou sami...
A tak jim život proteče mezi prsty a ke stáru už bude pozdě na to, začít znovu... Vrátit se zpátky v čase a napravit své směšné chyby... Zkusit žít jinak a líp.

To neříkám proto, abych soudila - to opravdu ne. Jen jsem se nad touto otázkou zamyslela, nic víc... Jen myšlenky, pocity... možná melancholie - vždyť ani já nejsem jiná, než lidi, o kterých tu píšu - bohužel...
A přesto se toužím změnit, když cítím, jak mi život také proplouvá mezi prsty... Snažím se chytit pomyslného proudu života, najít smysl toho všeho kolem nás. Abych pak někdy - na konci - nelitovala, jak jsem jen tak zbůhdarma mrhala časem, tak strašně krátkým časem, který nám byl dán...

Dark Butterfly


Anděl smrti

6. ledna 2009 v 23:43 | Dark Butterfly |  Spisovatelskej koutek
Slíbila jsem vám povídku - tak tady ji máte:) Je sice hodně krátká, ale psaná doslova jedním dechem - ani jsem nad ní moc nepřemýšlela, ale snad se bude líbit...:) Jen ten obrázek moc neodpovídá, bohužel jsem lepší nesehnala:))
Vaše

Dark Butterfly

***

Otevřela jsem oči a spatřila ho. Anděla. Anděla s křídly temnými jako noc... Překvapením jsem zamrkala - a byl pryč. Pokoj byl až na mne prázdný, jen okno zelo dokořán, skrz černočernou tmu. Byl to tedy jenom sen? Snad. Ale cítila jsem, že to není naposledy, co jsem ho spatřila, že ještě přijde - že se pro mne vrátí. Jednou... Snad.
Ta tvář mi utkvěla v paměti: tmavé oči, tenké, výrazné rty a ostře řezané rysy - a to vše orámované záplavou dlouhých splývavých vlasů...
Uběhl nějaký čas a já začínala pomalu věřit, že to byl jen pouhopouhý sen, avšak nezapomněla jsem a denně se v duchu skoro modlila, aby se stal zázrak - a ten se po nějaké době skutečně stal...

Byla jedna hodina po půlnoci a já se vracela z koncertu liduprázdnou, tichou uličkou... a naplno si užívala ten svěží pocit svobody, kdy zářily hvězdy nade mnou a pod nohama křupal čerstvě napadený sníh.
Náhle světla potemněla a já strachy přidala raději do kroku. A pak - až na rohu, ke kterému jsem se rozeběhla, objevil se obrys postavy ve stínu - zjevil se mi ON, ten temný anděl!! Se zatajeným dechem jsem nerozhodně přešlapovala na místě a nevěděla, co dál... Když tu konečně promluvil:

"Nemusíš se mně bát..." a usmál se... Svýma temnýma očima si mě doslova podmaňoval. Než jsem se však stačila vzpamatovat, stejně tiše, jako se objevil, tak i odešel neznámo kam. Jen v kapse u kabátu jsem později objevila vzkaz a malé černé pírko:

"Smrt je jako polibek - pohroužíš se v konějšivou náruč sladkého snění"

Znovu jsem celé dny doufala, že se objeví.. Nepřicházel však a já ho proklínala za to, že mi vstoupil do cesty, do mého jinak poklidného života. A toužila jsem po jeho blízkosti, i za cenu té strašné pravdy - i za cenu své smrti..
A jedné noci se opravdu objevil v mém pokoji, podíval se mi zpříma do očí... a pochopil. Po tváři se mu mihl temný úsměv, když se konečně sklonil až ke mě a dlouze mě políbil...

A tak anděl smrti rozevřel svou náruč - náruč plnou sladkého zapomnění, zatímco u jeho nohou, ve stínu černých perutí, tiše umírala jeho další oběť... Já.


Darkness

5. ledna 2009 v 2:01 | Dark Butterfly |  Obrázky a jiná umění
Ahoj všichni,
vím, že jsem už dlouho nenapsala ani řádku - nemyslím teď zrovna recenze a tak podobně... Myslím nějakou povídku a tak, ale slibuju, že to v nejbližší době napravím..;)

Prozatím sem jen přidávám pár obrázků, které mě doslova uchvátily:) Nejsou zrovna moc pozitivní - však už je o mě známo, že mě přitahuje spíš temnota, než světlo...:))

Dark Butterfly







Parfém: Příběh vraha

2. ledna 2009 v 3:15 | Dark Butterfly & Fallen Angel |  Recenze
Docela náhodou jsme se s Fallen dneska v noci probírali troškou DVD a narazili jsme na film Parfém: Příběh vraha... Tak jsme si řekli proč ne - recenze byly skvělý a hodili jsme dývko do compu s tím, že se teda jukneme taky:)

Nejdřív tedy k ději filmu:


Je to příběh chlapce, který se narodí s vyjímečnými schopnostmi - rozpozná jakoukoli vůni a pach, což mu pomůže stát se učedníkem jednoho starého pařížského mistra, u něhož vymýšlí nové parfémy a jejich kombinace... Ale stále není spokojený, touží umět trvale zachytit jakoukoli vůni... Jeho snem - a později i posedlostí se stává bájný parfém, obsahující neznámou doplňující složku, díky níž se stává nepřekonatelně dokonalým. Chlapec se žene za svou představou a v městečku začíná řádit psychopatický vrah, jenž přepadá a vraždí krásné a nedotčené dívky...

No, abych pravdu řekla, je to dost zvláštní film... Čekala jsem všechno možné - přeplácané kostýmy (jak časté u historických snímků), třebas i laciný béčkový horor - prostě cokoliv, ale výsledný dojem byl úplně jiný...
Od začátku do konce jsem se prostě nemohla odtrhnout od děje... Parfém jako film je hodně psychologický a hlavní hrdina je v podstatě duševně nemocný psychopat, jenž se žene za svým cíle a nedbá na ostatní... Děj je strhující, někdy až nečekaně jemný a nevinný, ale bravurně dokáže vyvolat v člověku strach - nikdy jsem nevěděla, co mám čekat, co přijde v příští chvíli. Navíc herecké obsazení nemá chybu, je dokonalé..

Prostě co k tomu jinému říct, než že vřele doporučuju:)





Moje novoroční kecy

1. ledna 2009 v 20:35 | Dark Butterfly |  O ničem
(proto neberte je vážně)

Ahoj lidi!

To to hezky začíná...
Novej rok se vyznamenává čím dál tím víc... a bohužel odkrývá jeden podraz za druhým ze stran mých nejbližších...:(
Ach jo... ale hlavně, že jsme si popřáli do nového roku všechno nej a jen to krásný....!!! - to nic - mám jen divný období... Ani na ten Twilight už asi nepůjdu - nemám s kým:( Sakra!

Tak tedy hezký začátek roku přeju ( a trošku se - už zase - opakuju)...

Vaše Dark Butterfly

PS: Se jeden až diví, jakej někdy dostanou věci rychlej spád...:(

***

Až hádky ustanou
... a lidé se uklidní,
pak v klidu můžu říct,
že: Vše je pryč!
- i když to není tak...

Bolest v nitru zůstane,
zůstane dál a nepoleví.
Co když to není naposledy?
Snad bude se to opakovat??
- to zmocňuje se mě strach...


Takové klišé.......!!
Ale na druhou stranu - jak můžu vědět, že když mě podrazili teď,
nepodrazí mě příště??)