Morelia viridis (jinak také Krajta zelená nebo stromová) patří mezi moje nejoblíbenější hady. Je ale bohužel docela nebezpečná a i když bych si ji moc přála mít doma, raději si o tom nechám jen zdát... K velkému štěstí mamky, která má z hadů přímo panickou hrůzu a už tak musela překousnout, že si moje ségra pořídila užovku červenou.......

Takže tady je něco o ní:
Tato krajta se vyskytuje v severní Austrálii, na jižní polovině Nové Guinei a na některých okolních ostrovech (např. Šalamounovy ostrovy aj.)
Je typickým obyvatelem tropického deštného pralesa, kde tráví většinu svého života zavěšena ve větvích stromů a keřů. Odpočívá charakteristickým způsobem, zavěšena několika smyčkami těla napříč přes vodorovnou větev. Z větve pak loví také ptáky, stromové obojživelníky, vačnatce, i drobné savce.
V teráriu jí nabízíme myši, menší potkany, ale hlavně živé či usmrcené ptáky ( nejvhodnější jsou vrabci - chudáci). Někdy bývají problémy s donucením těchto krajt přijímat v zajetí potravu, a umělé krmení je vzhledem k její značné agresivitě pro začátečníky prakticky nemožné...
Krajta zelená dorůstá délky kolem 160cm, výjimečně přes 2m a její zobvyklé zbarvení je zářivě zelené s řadou drobných, bílých skvrn. Spodní strana těla je pak světle žlutá. Občas je vidět i forma s modrozeleným, červenohnědým nebo jasně žlutým zbarvením...
Přestože krajta zelená téměř neopouští svojí oblíbenou větev, vyšší terárium pro ní zřizujeme alespoň 60 x 50 x 80cm, s lignocelem jako substrát, nebo směsí písku a rašeliny. Větší miska s vodou sloužící k dosažení vyšší vlhkosti vzduchu je nutností. Při suchém vzduchu v teráriu má krajta zelená, stejně jako i jiní pralesní hadi, potíže se svlékáním. Základem vnitřního uspořádání terária je dostatek vhodných vodorovných větví, případně i živých, nebo umělých rostlin. Denní teploty udržujeme kolem 28°C, pod žárovkou až 33°C, s nočním poklesem na pokojovou teplotu, tj. asi 22 - 23°C. Pravidelné rosení terária je nutné, vhodným větráním je však třeba zamezit výskytu případných plísní.
Vzhledem k podobným chovatelským nárokům s psohlavcem zeleným, je i krajta zelená poměrně náročným chovancem, ne zrovna vhodným pro začínající chovatele. Také její agresivita je vysoká, obdobná agresivitě jejího jihoamerického příbuzného. Chov krajty zelené by měl být tedy výsadou pouze zkušených teraristů s mnohaletou praxí.
Snažila jsem se sem sehnat obrázky jen těch nejčastějších variant:



...těch barevných variant je opravdu neskutečně moc a moc.....

u tědlech hadů mě vždycky fascinovalo, jak se dokážou zakroutit