Část třetí: Jít dál...

12. prosince 2008 v 21:02 | Dark Butterfly |  Jít Dál...
Tak konečně jsme dospěli až k závěrečné čáti této povídky... Já vím, bylo to trošku dlouhý, ale snad se to dalo přežít... Doufám...:)


"Jak ti je?" ozve se náhle hlas. Cože? Otevřu oči a nevěřícně se rozhlížím kolem. Všude je takový mír a klid a přesto to nedokážu úplně popsat. Ležím na louce plné květin...
"To je sen?" zeptám se. Nedokážu pochopit, jak jsem se sem dostala.
"Podle toho, co si představíš pod pojmem sen," ozve se tentokrát z bezprostřední blízkosti. Vedle mne sedí zvláštní dítě. Holčička. A když říkám zvláštní, nepřeháním. Vzhledově totiž vypadá tak na pět šest let, ale stačí se jí podívat do očí, do té nesmírné hloubky, a člověk hned pozná, že je mnohem starší... Čiší z nich moudrost, zkušenosti a pochopení... Holčička se usmívá a já mám najednou pocit, že musím také. Bez důvodu, jen tak. Takhle by to mohlo být napořád, říkám si. Sedět tu s tímhle děvčátkem, smát se a být šťastná. Snít si svůj sen... Navěky...

"Proč tu vlastně jsem?" napadne mě se zeptat. Odněkud z dáli se ozývá líbezná píseň a prostupuje vším kolem nás.
"Aby jsi se rozhodla," odpoví děvčátko a po chvíli dodá: "Aby jsi se rozhodla, jestli se vrátíš zpět nebo půjdeš dál..."
"Tomu nerozumím... Kam dál? Kde to jsem... A vůbec - kdo jsi ty?" Zmateně blábolím. Holčička mě dál klidně pozoruje a nepřestává se usmívat...
"Na to musíš přijít sama. Nechtěla jsi dál žít. Stalo se, co se mělo stát... A teď jsi tady. Nic jiného vědět nepotřebuješ... Je to na tobě, jak se rozhodneš..." Další úsměv. Ta nekonečná hloubka modrých očí. Jako oceán, napadne mě.
Přemýšlím...Vybavuji si události předtím. Všechen ten smutek, zoufalství a samotu... Koupelnu s pomalu se barvící vodou... Úlevu a klid, s jakým jsem očekávala příchod blížící se Smrti s doširoka otevřenou náručí. A v tu chvíli jsem se rozhodla... I holčička pochopila, znovu se usmála a pak se rozplynula, jakoby nikdy nebyla... Nepřekvapilo mě to, najednou jsem věděla, co mám dělat. Rozevřela jsem křídla a vzlétla. Letěla jsem vstříc té líbezné hudbě... Rozhodla jsem se JÍT DÁL...

...není většího zázraku, než naděje...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 12. prosince 2008 v 21:33 | Reagovat

Ano, naději beru taky jako obrovský zázrak.

jsi nesmírně nadaná, chtěla bych ti říct mnohem víc, ale docházejí mi slova.

Doufám, že se ještě dožiju, až ti vyjde něco knižně, nebo už vyšlo?

2 Dark Butterfly Dark Butterfly | Web | 12. prosince 2008 v 21:57 | Reagovat

ne... nevyšlo a ani to nemám v plánu...:) teď si mě dokonale zaskočila... ale moc příjemně...:)) díky

3 suave_angel suave_angel | Web | 13. prosince 2008 v 17:53 | Reagovat

sukeeeee. Uzasne, krasny konec.

4 Dark Butterfly Dark Butterfly | Web | 13. prosince 2008 v 18:08 | Reagovat

;)

5 Eva* Eva* | Web | 13. prosince 2008 v 18:31 | Reagovat

Já to nebrala jako kompliment, ale jako naprostej fakt!

Myslím, že jsi skvělá na to psaní.

6 Dark Butterfly Dark Butterfly | Web | 13. prosince 2008 v 19:35 | Reagovat

vždyť já taky neříkám, že jsi to nemyslela vážně...:) jen si nedokážu představit, že bych někdy něco vydala...

7 Bels Bels | Web | 24. února 2009 v 0:55 | Reagovat

to je moc krásný,povedlo se ti to. Napíšeš ještě něco? třeba delšího..

8 Míša Míša | Web | 18. března 2009 v 17:33 | Reagovat

když já na ty delší výtvory moc nejsem... třeba něco začnu a pak nejsem sto to dokončit... třeba Jít Dál jsem psala přes půl roku... prostě jsem napsala první část - do tej nehody... pak začátek dvojky... a ... nic.. půl roku pauza... jenže pak nevím proč, ale vzala jsem papír a zbytek byl během hodiny na světě... prostě někdy psát jde a někdy nejde...xDD

9 Lúmenn Lúmenn | Web | 23. března 2009 v 20:39 | Reagovat

Zajímavá povídka, docela pěkně napsaná, jen jsem očekávala trošku jiný konec, přece jen po sebevraždě nenásleduje tak příjemný konec (vlastní zkušenost..) a význam slov "jít dál" jsem si také představila trošku jinak:) Ale i tak musím říct, že ačkoli se jedná o prvotinu, tak se mi povídka moc líbí;)

10 Míša Míša | Web | 30. března 2009 v 18:57 | Reagovat

díky...xD

víš.. já to vzala z té strany, že když si za života hodně vytrpěla, má na výběr... stačilo se rozhodnout jinak - tam šlo o to, jestli má ještě chuť se vrátit, chuť žít dál svůj život... protože pak by jí doktoři jakoby stihli zachránit... ale co by pak z toho života měla? čekala by jí spousta vyšetření, psychiatrie, léčení... kdo ví, jestli by se z toho dostala...

a já to vzala z druhé strany... rozhodla jsem se pro vykoupení ze vší té bolesti... pro naději, že teď už jí bude líp...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama