Listopad 2008

Butterfly... podruhé:)

30. listopadu 2008 v 21:17 | Dark Butterfly |  Obrázky a jiná umění

...tak tady je ještě jeden obrázek s motýlkem...:)
když já na ně mám trošinku úchylku....:))
(ale opravdu jen trošku)


Butterfly... xD

30. listopadu 2008 v 16:34 | Dark Butterfly |  Obrázky a jiná umění

Nedávno jsem našla tento obrázek na netu.....
.... a úplně mě uchvátil...xD

Strach má jméno Samota

28. listopadu 2008 v 23:29 | Dark Butterfly |  Spisovatelskej koutek
No... já sice vím, že jsem docela nedávno psala, že potřebuju nutně pauzu, ale nakonec jsem došla k názoru, že pauza je sice dobrá - a fakt jsem ji už potřebovala, ale bez blogu to nejde... Takže se vracím...:) a snad i natrvalo...:))
Jinak jsem se přihlásila do SONT na P€ŤULK& a musím uznat, že s dobrými tématy přichází jedna inspirace za druhou...:)


Strach má jméno Samota

Mlha přede mnou a mlha za mnou,
kolem klid, tma, samota.
Ticho, v kterém i dech slyším
strach mi v srdci odmyká.

Strach z temnoty všude kolem,
strach ze sebe samotné,
ze sebe, z toho, co bude,
ze samoty kolem mne...

V tomto světě uvízla jsem,
uvízla - nemohu zpět.
Slzy skrápí pustou zemi,
v rukou krvavý mám květ.

Ten květ - má duše - rychle se ztrácí,
krvácí a umírá.
Zachránit se však nemůžu
- samota je tíživá...

Snad jednou najde se, kdo květ můj vzkřísí,
kdo vyvede ho z temnoty...
Pak zbavím se snad toho strachu
- vždyť ve dvou se nemusím bát samoty...



Prázdnota

25. listopadu 2008 v 16:56 | Dark Butterfly |  Jaa
Je to divný... Najednou mě nenapadá, co psát... Žádná inspirace, prostě nic... Jen vymeteno v hlavě. Nestíhám ve škole............ Doma peklo, které se co chvíli střídá s dusivým tichem. Tichem před bouří, jak by se taky dalo říct...:)
Omlouvám se, ale nějakou dobu nebudu psát...:( Nemůžu. Potřebuju prostě pauzu. Týden, čtrnáct dní... Snad to bude stačit.:((

Poraďte mi...

23. listopadu 2008 v 20:28 | Dark Butterfly |  Jaa
Připadám si jako tělo bez duše,
jako ten motýl bez křídel,
co zoufale touží vzlétnout...
Duše moje, poraďte mi... Co proti smutku...?


Zvláštní

23. listopadu 2008 v 18:06 | Peťka ;) |  Vaše příspěvky...
Popravdě... divnější a rozházenější básničku jste tu možná asi ještě nečetli! ;) Jenže... ten, kdo píše básničky mě určitě pochopí, když napíšu, že když na člověka sedne psaní, tak prostě psát musí. A kolikrát je těch myšlenek v hlavě tolik, že není čas je moc třídit do literárního vytříbeného skvostu. ;) Tak snad se v tom nějak vyznáte...?! ;)

Zvláštní

Samota mě obestírá,
jen z dálky matně bílé světlo bliká,
strach mě pevně svírá,
ale naděje pouta kolem srdce odemyká.

Andělé pláčí,
zachytím jejich slzy- nenechám je padnout,
hodně chtít stačí,
a mohou zase svobodně vzlétnout.

Obavy v hlavě křičí,
touha jim však pusu přáními zavírá,
nejistota mě ničí,
láska Ti klíč ke mně předává.

Nejsem hračka na hraní,
ani naivní dilinka blonďatá,
vím, že sny se jen tomu plní,
kdo překážky kvůli nim zdolává.

zdroj: http://fuckybaby.blog.cz/


Nový začátek

23. listopadu 2008 v 17:59 | P€ŤULK& |  Vaše příspěvky...
N O V Ý Z A Č Á T E K

Sama v temném koutě,
v místnosti, jíž se říká svět,
sedí v krve proudě,
dobře ví, že není cesty zpět.

Myšlenky se hlavou honí,
v rukou ostří rezivé,
doufá, že se něco změní
a všechno brzy pomine.

Chvíle se zdá věčností...
Na vlhkou zem ulehá,
víčka klesla slabostí,
teď cítí, že něco končí
a snad i něco začíná...

zdroj: http://p-e-t-u-l-e.blog.cz/

Já...

22. listopadu 2008 v 14:07 | Dark Butterfly |  Jaa
Tak a je to tady...:) Veřejně vystupuju z anonymity... Vždyť se podívejte všude okolo - Fallen Angel, i Rony... Nějak to dál nemá cenu... Takže tady vám přidávám pár fotešek, no...:)





:)))



Jedna neobyčejná noc

21. listopadu 2008 v 22:18 | Dark Butterfly |  Jaa

Hned na úvod bych vás ráda upozornila, že vše, co zde budete dále číst, je absolutní pravda a stalo se mi to v noci na dnešek (21.11.2008), někdy mezi osmou večer a třetí ráno. Článek je sice trošku delší, než byste možná čekali, ale zkracováním bysme si moc nepomohli a navíc by to byla škoda... Nezbývá mi tedy nic jiného, než vám popřát hodně trpělivosti, pobavení... a snad - možná - i špetičku ponaučení:))

Takže bylo to asi takhle:

Včera k večeru jsme jako čtvrťáci pořádali stužkovací večírek. Já, protože nebydlím v Litomyšli, kam chodím na školu, ale v Chrudimi, jsem měla dohodnuté spaní u spolužačky...v Luži.. Měla pro nás přijet její mamka. Nechci říkat přímo, že byla chyba se spoléhat zrovna na ni, ale je to tak. Rozhodla se totiž nakonec, že domů nepojedem, ale pojedeme nonstop do rána a pak že jako půjdem normálně do školy... Jenže já, jak už jsem říkala, dojíždím, a takže to mám s dodržováním spánku v bledě modrým...:) a konkrétně za celej tenhle týden jsem spala maximálně tak tři hodinky denně. Tudíš jsem si postavila hlavu, že domů prostě pojedu, a i přes hlasité protesty svých spolužáků, kteří mě přemlouvali, ať nikam nejezdím a zůstanu, že by se mi mohlo něco stát a tak podobně....jsem nad tím jen mávla rukou, kolem osmé se sebrala a vyrazila na nádraží...
Říkala jsem si, co by se mi mohlo stát... Vždyť už dávno nejsem malá holka a navíc, jedu vlakem a na nádraží se nemám jak ztratit... Kdo by v tu chvíli řekl, že na těch jejich řečích něco bude...?

Takže jsem tedy vyrazila na vlakáč a koupila si jízdenku až do Pardubic, kde jsem chtěla přespat u táty. Do Chocně a pak i následně do Pardubic jsem dorazila bez větších problémů a na poslední chvíli se rozhodla, že se u táty stavovat nebudu a pojedu rovnou domů, do Chrudimě. Do půl hodinky mi totiž měl jet poslední vlak... Jenže tady se objevil menší, zato ale dost podstatný háček: už jsem říkala, že jsem byla strašně unavená, nevyspalá a vyčerpaná... A netuším, jak se mi to podařilo, ale v tom vlaku jsem usnula a probudila se o pár zastávek dál, než jsem chtěla. Dojela jsem totiž až do Žďárce u Skutče....:) Kapánek jsem přejela - jen tak pro pořádek to bylo asi dvaadvacet kilometrů..:))

Mezitím mě strojvedoucí přesvědčil, že se mi to opravdu nezdá a také, že nejbližší spoj nazpátek jede přibližně kolem čtvrté ranní...:) Docela šok, to mi věřte... Navíc jsem neměla ani kredit, abych dala mamce vědět, co se mi stalo (i když tím bych si moc nepomohla), ani nikoho, kdo by mě svezl autem nebo tak nějak...těžko bych si někoho stopla ve dvanáct v noci, že? A v tu chvíli mě, káču pitomou, napadla (s prominutím) pěkná hovadina: napadlo mě totiž, že půjdu pěšky... po svejch...:)
Přes počáteční váhání (nebyla jsem si tak úplně jistá, že jdu správným směrem) mi cesta ubíhala překvapivě rychle a za necelou hodinku (můj osobní rekord) jsem došla do Skutče a pak na Přibylov (cca 2 km od Skutče), kde bydlí i moje babička s dědou. Možná vás překvapím, ale šla jsem dál... Docela živě jsem si dokázala představit, jak by mě vítali s otevřenou náručí, až bych se stavila na kafe, navíc v jednu v noci...:)

Doteď se mi šlo ještě jakžtakž v pohodě, bylo vidět pěkně na cestu a naštěstí jsem nikoho nepotkala... Jenže pak následoval docela nepříjemnej a dlouhej úsek cesty - a to les za Přibylovem. Skrz něj vedla sice silnice, ale nebylo vidět ani na krok, jen sem tam se zaleskl asfalt, protože bylo po dešti, za což jsem byla ráda, jinak bych brzy skončila někde v příkopě... Takhle jsem alespoň měla představu, kde je silnice a kde ne:) Nevím, jak dlouho bych se tam tak plahočila, kdyby se mi po chvíli nepodařilo stopnout jednoho pána, který byl tak laskav, že mě svezl do Chrasti, ačkoliv si tím pěkně zajel, a já si zvesela vykračovala dál...

No, zvesela...:)) Ani ve snu by mě nenapadlo, jak daleko je to z Chrasti do Zaječic.Cesta vedla pořád rovně - nikde nic, jen pole... a já. Když na to tak vzpomínám, v lese jsem se nebála, ale v tomhle úseku to bylo hrozný... Vážně jsem si už začínala myslet, ž jsem někde špatně odbočila. No - nebylo by to tak těžký, vzhledem k tomu, že byla tma jako v pytli a do toho se ještě spustil hustej déšť. A já pořád šla - promočená, zmrzlá a naštvaná..:)

Konečně Zaječice... dávno jsem přestala doufat. Měla jsem to nejhorší za sebou, teď se mi už šlo dobře. Po nějaké době mi sami od sebe (a ani jsem nemusela stopovat) zastavili tři kluci s tím, že mě viděli jít kolem nich, když se stavovali pro kámoše a jestli nechci někam hodit... S díky jsem odmítla. Na to, že radši půjdu dál a po svejch, vyprskli smíchy a popřáli mi štěstí do zbývajících deseti kilometrů... Ha ha, fakt vtipný...
Nakonec se na mě přeci jenom usmálo štěstí... Zastavila mi nějaká paní, která jela pro svoji kamarádku do Markovic a ta se mi nabídla, že mě do Chrudimě sveze. Cestou jsme vesele klábosili a já jí vyprávěla zážitky včerejčí noci..:) Domů jsem dorazila ve tři čtvrtě na tři. Jestli jsem předtím říkala, že jsem byla uvanená, vyčerpaná a tak, nebylo to nic proti tomu, jak jsem se cítila teď...
Mamka, která byla kupodivu ještě vzhůru, se docela divila, kde se tam beru. A když jsem jí vyprávěla, co všechno mě potkalo, málem se smíchy skácela:) No, já byla hlavně ráda, že je to všechno za mnou... Když si uvědomím, co všechno se mi za ty tři hodinky mohlo stát...

A ponaučení? Fakt netuším, snad jedině tohle: Prosím vás, neberte si ze mě příklad... a než někam pojedete, ujistěte se, že máte dost kreditu na to, aby jste si v případě potřeby mohli zavolat s.o.s. :)))


Život jako metafora...

18. listopadu 2008 v 19:37 | Dark Butterfly |  O ničem
Život jsou koleje... Chvíli ubíhají souběžně s ostatními, aby se nakonec oddělily, změnily směr a protly se tak s osudy dalších lidí...

Připomínají mi ono neustálé hledání spřízněných duší, kdy každá, i sebemenší změna představuje výhybku... A po ní, jako osamělé loutky putují duše lidí, aby se při první příležitosti semkly a spojily tak osud s osudem a duši s duší... Aby vytvořily to krásné, ale přelétavé pouto, jež zanikne s prvním zaváháním, a pak pokračovaly dál ve svém osamělém putování...

Život je totiž plný vzletů a pádů, leč na ty pády, na ty je pak člověk sám...


Zoufalství mé duše

17. listopadu 2008 v 19:32 | Dark Butterfly |  Spisovatelskej koutek
Rána za ránou
- jak krutý je osud.
Má duše tiše trpí,
ač vydržela to až dosud.

Tiše snáší všechno příkoří.
Jak dlouho ještě bude?
Až hněv se v nitru rozhoří,
smutek v srdci skryje...

Smutek skryje a hněv projeví
- tu nepřítel se stáhne.
Má duše chvíli vítězí,
leč snažení je marné...


Proč lidi nečtou...?

17. listopadu 2008 v 14:45 | Dark Butterfly |  O ničem
Proč lidi nečtou...?

Tuhle otázku si poslední dobou pokládám čím dál tím častějc... a myslím, že je to pokrokem... a technikou... Kdo by taky četl, když může koukat na televizi, brouzdat po netu a další z těch nesčetnejch vymožeností...?
Přitom to není taková ztráta času......... A ten, kdo si to myslí, o hodně přichází...
Nebo taky nepochopím ty, kteří přidou na blog, otevřou si články, co vypadaj nejkratší... a těm delším, povídkám a podobně... se zdaleka vyhnou. Je to škoda, když vezmete v úvahu, kolik času a práce na to ten dotyčnej vynaložil... a stejný je to i s knížkama...

No, nejsem tu od toho, abych soudila. To si musí holt každej přebrat sám se sebou...jak si stojí... a tak... Zamyslete se nad tím...pls


Simone Simons (Epica)

16. listopadu 2008 v 22:52 | Dark Butterfly |  Music

Angels

14. listopadu 2008 v 15:59 | Dark Butterfly |  Obrázky a jiná umění
...pár dotyků andělských křídel...





Nostalgické...

13. listopadu 2008 v 22:05 | Dark Butterfly |  Obrázky a jiná umění


Obrázky a Animace

Kamelot

13. listopadu 2008 v 20:12 | Dark Butterfly |  Music

Kamelot




Skupina Kamelot byla založena Thomasem Youngbloodem - kytara a Richardem Warnerem - bicí roku 1991 . K této dvojicí se přidali Mark Vanderbildt - zpěv, Sean Christians - basa a klávesám David Pavlicko. Předposlední zmiňovaný se v kapele ani moc neohřál a o pouhý rok déle opustil skupinu . Náhradou za něj se stal Glenn Barry, jenž je součástí kapely dodnes. První albové představení přišlo až v roce 1995 ,kdy po podepsání smlouvy s Noise Records nahráli debutovou desku Eternity. Po tříleté pauze se objevilo druhé řadové album Dominion ,které se stalo posledním pro zakládajícího člena Richarda Warnera a vokalistu Marka Vanderbildta . Ti byli po sléze nahrazeni Caseyem Grillem - bubny a Royem Khanem - zpěv . V tomto novém složení vydávají v roce 1998 své třetí album Siege Perilious.
Siege Perilious si ale opět vyžádalo změnu sestavy ,na místo kláves přišel Michael Rodenberger. Ještě ten rok se vypravují na turné po Evropě, ze kterého se po roce vracejí a nahrávají další, čtvrté album The Fourt Legacy. Rok 2000 byl ve znamení koncertů . Během tohoto roku kapela vydala své první live vystoupení z Německa a Řecka se jménem The Expedition. Po tomto živém album přišli tři nejvíce fanoušky ceněná díla s pravidelnou dvouletou pauzou . Roku 2001 se objevilo album Karma, to se stalo první opravdovou zmínkou o power metalové partičce z USA pro metalový svět. Dva roky po Karmě vyšla fošna Epica a poté opět po dvou letech The Black Halo.V roce nahrání The black hala vstoupil do skupiny nový klávesám Olivera Palotaiho.V roce 2006 vypouštějí na prodejní pulty své první DVD One Cold Winter's Night,které se pořídilo v Norském Rockefeller Music Hall.


Současní členové

  • Thomas Youngblood - kytara
  • Roy Khan - zpěv
  • Glenn Barry - basová kytara
  • Casey Grillo - bicí
  • Oliver Palotai - klávesy






Vaše příspěvky

13. listopadu 2008 v 19:24 | Dark Butterfly |  Vaše příspěvky...
Ahoj lidičky...!!!

Pořád čekám, kdy se někdo ozve, že by chtěl zveřejnit nějakou svoji tvůrčí práci (článek, povídku apod), ale ono nic... Nebudu vám lhát, docela mě to zklamalo...:(

Takže ještě jednou... kdyby se našel někdo (kdokoli), kdo by chtěl přidat příspěvek do rubriky Vaše příspěvky, ať se mi pls ozve buď sem na blog anebo na mail: dark-butterfly@seznam.cz
Uvítám všechno:) A čím originálnější, tím líp... Takže tvořte a kdyžtak se ozvěte...

Vaše Dark Butterfly

ps: budu vám vděčná...

Vrhací hvězdice

8. listopadu 2008 v 22:13 | Dark Butterfly |  Co mě zajímá...
Dlouho jsem přemýšlela, co bych mohla do této rubriky zařadit, ale nic mě nenapadalo.... Takových věcí by bylo...:)

Nakonec jsem rozhodla právě pro vrhací hvězdice... Vždyť co by sem patřilo víc? Už dávno nejde jen o nebezpečné zbraně asijských bojovníků Ninjutsu, ale především o umění. Umění vyjádřit krásu, význam, i jen jako poznávací znamení jednotlivých bojovníků...

Tak tady jsou:







Krucipüsk

7. listopadu 2008 v 20:39 | Dark Butterfly |  Music
Tak tady vám přidávám - pro lepší náladu a tak:).... pár písniček od mí oblíbený kapelky Krucipüsk...:
...snad se vám to bude líbit..:))







Vítej

3. listopadu 2008 v 23:37 | Dark Butterfly
Vítej na mém blogu...

Pokud máš rád svět pod rouškou tajemna, svět, kde nic není takové, jak se zdá, pak je Dark Butterfly přesně pro tebe... Ovšem nehledej tu žádné krváky a podobné morbidniny - to se pak musíš kouknout k sousedům na Fallen Angel (angeliniiiinka.blog.cz) nebo na Trophy Marthyr (redhairpsychopat.blog.cz)...:-)

Jinak ráda uvítám všechny vaše příspěvky, takže pokud máte nějaké nápady pište, pište a pište... Můžou to být povídky, básničky, prostě cokoli....kontakt: dark-butterfly@seznam.cz

Takže ještě jednou - Vítej... "A neboj se zítřků, třeba žádné nepřijdou..."