"Nevypadá to tu tak nebezpečně," pomyslela si Meg. Pohlédla na vzdálené pohoří, až k vrcholkům samotných Karpat, kde se ve svitu měsíce třpytil bělostný sníh... Byla mrazivá, ale přesto krásná zimní noc.
"Je tu nádherně," řekla si a usedla k toaletce, aby si rozčesala své dlouhé, rusé vlasy...
V ten okamžik, o pouhých pár mil dál, se objevila na lesní cestě vysoká, štíhlá postava. Byla to žena. Neobyčejná žena, pravda. S pletí bílou jako sníh, po kterém neslyšně kráčela. S havraními vlasy, jen nedbale svázanými stužkou, žena s černou sametkou kolem krku...
Najednou zavětřila. Ucítila podivně známou vůni. Trochu se pousmála a odhalila tak nepřirozeně dlouhé špičáky...
"Ano - je to tak," pomyslela si - ucítila krev. Horkou, čerstvou krev... Velice pomalu se otočila a zamířila pryč, směrem, odkud přicházela ta vábivá vůně. V očích se jí divoce blýskalo, když kráčela krok za krokem vstříc své nic netušící kořisti...
Meg se chystala ke spánku. Myslela na rodinu, kterou nikdy neměla a na přátele, kteří ji zrazovali od cesty do Karpat. Pravda, Transylvánie byla prazvláštní země, ale rodiče odtud pocházeli a Meg o nich chtěla zjistit co nejvíc... Když před několika týdny objevila jejich srub v horách, nic ji nemohlo zastavit. Ani prosby, natož příkazy... Srub sice stál na samotě, ale ona na ni byla za ta léta zvyklá. Netušila však, že s každou nocí ožívá v lesích Transylvánie něco mnohem horšího, než je samota...
Náhle ji z úvah vyrušil tichý zvuk. To někdo ťukal na okno. Vyskočila ze židle a opatrně vykoukla ven. Ve svitu svíce se tu třepotal malý černý motýlek... Meg si oddechla a chystala se právě okno zavřít, když koutkem oka postřehla nějaký pohyb ve stínech za sebou. Prudce se otočila a ocitla se tváří v tvář překrásné ženy. Ženy s bledou pletí a havraními vlasy.
"Co tu děláte?!" vykřikla, ale to už spatřila černou sametku okolo jejího krku a s hrůzou na ni třeštila oči.
Marně hledala stříbrný křížek, který si pro jistotu vzala s sebou, do Karpat. Sundala si ho v neopatrnosti sotva před chvílí... a na tento okamžik upírka čekala. Líbezně se na ni usmála...
"Jsem v pasti," uvědomila si Meg. Upírka se pomalu blížila. Věděla, že dívka proti ní nemá šanci. Ale Meg se ještě nevzdala... Řetízek i s křížkem - svou jedinou naději na záchranu - totiž zahlédla na toaletce a zoufale se k ní snažila dostat. Marně. Upírka k ní hbitě přiskočila ve chvíli, kdy ji od křížku dělil sotva vlásek, upřela na ni svůj pronikavý pohled a dívce nezbylo nic, než podrobit se... Proti vůli přízraku nic nezmohla...

obrázek: http://two-dragons.blog.cz/0801/upiri-obrazky-i
| Your Vampire Name Is... |
Empress of Whores |

Empress of Whores
mno krása...xDDDD