Seděla a hleděla
jak padaj na hrob v dáli
kytky s mašlí načernale
sametové barvy.
Seděla a přemýšlela
o svém nuzném bytí,
zatímco na jejím hrobě
spočívalo kvítí.
Ani živá - ani mrtvá
věčně bloudit bude.
Za co ji tak potrestali?
Za co - takhle krutě?
Za života měla ráda
jenom sama sebe.
Byla mladá, byla krásná,
přehlížela tebe.
Přehlížela všechny
co ji měli trochu rádi,
mířila někam vysoko,
kde najde věčné mládí.
Věčné mládí a věčnou krásu,
hledala věčný ráj.
Zapomněla na všechny
a na toho, co ji měl tak rád.
Něco ji však z cesty strhlo
- něco, co ji zničilo:
tvrdým drogám propadla
a vrátit zpět se nedalo.
Ztratila své mládí, krásu,
ty své věčné sny.
A těm, co ji měli rádi
zůstaly je vzpomínky.
Opuštěné uličky,
samý stesk a pláč,
náhrobní desky a věnečky
- to hřbitova kraj...
Chystaly se tu Dušičky,
svíček nadešel čas.
A v tomto duchu svátečním
zaplavil hřbitovy dav...
Jen mladá dívka
na kameni seděla
a do prázdna hleděla.
Ani živá - ani mrtvá
let předtím litovala.
...navěky...a marně...

wow, moc pěkně vyjádřeno :)
trošku smutné, ale bohužel takovéto věci se dějí.. alespoň že to eště někdo vidí ;)