Otočit se a utéct, utéct od toho všeho... O to se obě snažily... Obě - dva osamělí andělé... Nepřítel to však nevzdával... Znovu a znovu jim vystavoval na obdiv svou převahu. Tam - v koutě - seděli andělé v pomyslných okovech, zatímco odpovědí na jejich tiché prosby byl jen nesnesitelný řev...
Byli odříznuty od zbytku světa a jedinými společníky jim byla bolest, zloba a strach z nepřítele, který se přímo kochal pohledem na své dvě oběti...
Přesto však měli určitou naději: to světlo, ke kterému den co den vzpínali ruce a doufali... Nepřítel jednoho dne zmizí a nebezpečí pomine, kdežto ony dvě - andělé - ony byly věčné...


je to o tom, co dneska prožíváme, co v nás je a s čím bojujeme... život totiž není jen to krásný, je to hlavně krutá realita...a myslím, že hlavně Fallen Angel mě pochopí...:)