Říjen 2008

V pasti

31. října 2008 v 0:15 | Dark Butterfly |  Spisovatelskej koutek

"Nevypadá to tu tak nebezpečně," pomyslela si Meg. Pohlédla na vzdálené pohoří, až k vrcholkům samotných Karpat, kde se ve svitu měsíce třpytil bělostný sníh... Byla mrazivá, ale přesto krásná zimní noc.
"Je tu nádherně," řekla si a usedla k toaletce, aby si rozčesala své dlouhé, rusé vlasy...

V ten okamžik, o pouhých pár mil dál, se objevila na lesní cestě vysoká, štíhlá postava. Byla to žena. Neobyčejná žena, pravda. S pletí bílou jako sníh, po kterém neslyšně kráčela. S havraními vlasy, jen nedbale svázanými stužkou, žena s černou sametkou kolem krku...
Najednou zavětřila. Ucítila podivně známou vůni. Trochu se pousmála a odhalila tak nepřirozeně dlouhé špičáky...
"Ano - je to tak," pomyslela si - ucítila krev. Horkou, čerstvou krev... Velice pomalu se otočila a zamířila pryč, směrem, odkud přicházela ta vábivá vůně. V očích se jí divoce blýskalo, když kráčela krok za krokem vstříc své nic netušící kořisti...

Meg se chystala ke spánku. Myslela na rodinu, kterou nikdy neměla a na přátele, kteří ji zrazovali od cesty do Karpat. Pravda, Transylvánie byla prazvláštní země, ale rodiče odtud pocházeli a Meg o nich chtěla zjistit co nejvíc... Když před několika týdny objevila jejich srub v horách, nic ji nemohlo zastavit. Ani prosby, natož příkazy... Srub sice stál na samotě, ale ona na ni byla za ta léta zvyklá. Netušila však, že s každou nocí ožívá v lesích Transylvánie něco mnohem horšího, než je samota...

Náhle ji z úvah vyrušil tichý zvuk. To někdo ťukal na okno. Vyskočila ze židle a opatrně vykoukla ven. Ve svitu svíce se tu třepotal malý černý motýlek... Meg si oddechla a chystala se právě okno zavřít, když koutkem oka postřehla nějaký pohyb ve stínech za sebou. Prudce se otočila a ocitla se tváří v tvář překrásné ženy. Ženy s bledou pletí a havraními vlasy.
"Co tu děláte?!" vykřikla, ale to už spatřila černou sametku okolo jejího krku a s hrůzou na ni třeštila oči.
Marně hledala stříbrný křížek, který si pro jistotu vzala s sebou, do Karpat. Sundala si ho v neopatrnosti sotva před chvílí... a na tento okamžik upírka čekala. Líbezně se na ni usmála...
"Jsem v pasti," uvědomila si Meg. Upírka se pomalu blížila. Věděla, že dívka proti ní nemá šanci. Ale Meg se ještě nevzdala... Řetízek i s křížkem - svou jedinou naději na záchranu - totiž zahlédla na toaletce a zoufale se k ní snažila dostat. Marně. Upírka k ní hbitě přiskočila ve chvíli, kdy ji od křížku dělil sotva vlásek, upřela na ni svůj pronikavý pohled a dívce nezbylo nic, než podrobit se... Proti vůli přízraku nic nezmohla...



obrázek: http://two-dragons.blog.cz/0801/upiri-obrazky-i

Your Vampire Name Is...
Empress of Whores

Trocha sentimentu...

29. října 2008 v 19:51 | Dark Butterfly |  Spisovatelskej koutek
Ze dne na den,
z hodiny na hodinu
sny se mění...

Avšak přátelé,
ta světla nad obzorem,
přátelé zůstávají...


Každý potřebuje jednou za čas oporu, potřebuje pomoc, s něčím se vyrovnat... Mě jsou oporou mí přátelé a moje sestra a tímto bych jim chtěla za všechno poděkovat... Takže DÍKY MOC...:) Bez vás bych tu dávno nebyla.... Vaše Dark Butterfly...

Naděje umírá poslední

27. října 2008 v 17:24 | Dark Butterfly |  Spisovatelskej koutek
Otočit se a utéct, utéct od toho všeho... O to se obě snažily... Obě - dva osamělí andělé... Nepřítel to však nevzdával... Znovu a znovu jim vystavoval na obdiv svou převahu. Tam - v koutě - seděli andělé v pomyslných okovech, zatímco odpovědí na jejich tiché prosby byl jen nesnesitelný řev...
Byli odříznuty od zbytku světa a jedinými společníky jim byla bolest, zloba a strach z nepřítele, který se přímo kochal pohledem na své dvě oběti...
Přesto však měli určitou naději: to světlo, ke kterému den co den vzpínali ruce a doufali... Nepřítel jednoho dne zmizí a nebezpečí pomine, kdežto ony dvě - andělé - ony byly věčné...



Vzpomínám...

26. října 2008 v 22:41 | Dark Butterfly |  Spisovatelskej koutek

...s trochou nostalgie...

Vzpomínám na dobu dětství:
na dobu krásných, šťastných let.
Na dobu her a dobrodružství,
na dobu, kdy nám patřil svět.

Ten čas je pryč a přeci není,
je hluboko ukryt v každém z nás.
Tu vzpomínka, tu vyprávění
oživí svět nadějí a krás...



Dark Art

24. října 2008 v 21:30 Obrázky a jiná umění
Tak tady přidávám pár zajímavejch příkladů dark artu... nebo-li fotomanipulace...
je zvláštní, co dovede trocha inspirace, deprese a kvalitní foťák s programy na úpravu fotek...




jako porcelánová panenka...:)



tak tomu říkám hra na klavír...



..přetvářka...




...hříšná těla...křídla motýlí...






tak tohle není zrovna mooc dobrej příkad dark artu, ale snad neva... byla by škoda ho sem nepřidat...:))

Marina Richter (*1962)

23. října 2008 v 1:18 | Dark Butterfly |  Obrázky a jiná umění

Marina Richter


Tato talentovaná malířka, grafička a ilustrátorka se narodila roku 1962 v Moskvě, kde vystudovala Francouzské lyceum a Střední umělecko-průmyslovou školu (obor miniatura a ikona). Od roku 1983 žije a působí v Praze...

Strašně moc obdivuju její obrazy s nádechem geniality, jejich styl i provedení... No posuďte sami:

Carevič 1918


Demon I



Snídaně pro M. Bouchera (Mme Pompadour)


Loutkář


Bambusový vějíř

Angel

23. října 2008 v 0:43 | Dark Butterfly |  Obrázky a jiná umění


...zase jeden nádhernej Angel...

Potrestaná

23. října 2008 v 0:28 | Dark Butterfly |  Spisovatelskej koutek
Seděla a hleděla
jak padaj na hrob v dáli
kytky s mašlí načernale
sametové barvy.

Seděla a přemýšlela
o svém nuzném bytí,
zatímco na jejím hrobě
spočívalo kvítí.

Ani živá - ani mrtvá
věčně bloudit bude.
Za co ji tak potrestali?
Za co - takhle krutě?

Za života měla ráda
jenom sama sebe.
Byla mladá, byla krásná,
přehlížela tebe.

Přehlížela všechny
co ji měli trochu rádi,
mířila někam vysoko,
kde najde věčné mládí.

Věčné mládí a věčnou krásu,
hledala věčný ráj.
Zapomněla na všechny
a na toho, co ji měl tak rád.

Něco ji však z cesty strhlo
- něco, co ji zničilo:
tvrdým drogám propadla
a vrátit zpět se nedalo.

Ztratila své mládí, krásu,
ty své věčné sny.
A těm, co ji měli rádi
zůstaly je vzpomínky.

Opuštěné uličky,
samý stesk a pláč,
náhrobní desky a věnečky
- to hřbitova kraj...

Chystaly se tu Dušičky,
svíček nadešel čas.
A v tomto duchu svátečním
zaplavil hřbitovy dav...

Jen mladá dívka
na kameni seděla
a do prázdna hleděla.

Ani živá - ani mrtvá
let předtím litovala.

...navěky...a marně...